2 týdny bez jídla

Mnozí z vás jste se mně ptali, jaké to bylo, jak mi to pomohlo, tak je čas vám k tomu něco napsat :). Při loňksém běhu Podnikání z pláže, kde jsem byla součást jako podpora, stejně jako předchozí i letošní rok, se kurzu zúčastnila jedna žena, která mi nasadila do hlavy brouka.

Psala, že se jí podařilo vyléčit se (dostat do remise, pro ty více pro doktorské duše) z kolitidy. Z autoimunitního zánětu střev. Protože byla lékařka, zaujalo mě to o to víc. Celý rok jsem o tom přemýšela, to je strašný, když si to člověk takhle řekne, že mi rok trvalo, než jsem se rozhoupala. Rok promarněného času, který mohl být využitý k léčení.

My lidi jsme prostě tak zparchantělí, že raději zůstáváme tam, kde nám není dobře, jen kvůli tomu, že jsme moc pohodlní to změnit, udělat něco jinak, vykročit do neznáma, překročit komfortní zónu.

Jeden den to přišlo, úplně nečekaně. Objedanala jsem vše potřebné a čekala až přijdou všechny suroviny, odhodlaná, že se to doho pustím.

Elementární dieta je strategie podobná půstu, s tím, že necháváte maximálně odpočívat střevo, ale neochuzujete se o nejdůležitější živiny, které pro to, abyste střevo šetřili, přijímáte v co nejstravitelněší podobě, aby se absorbovaly co nejrychleji a na začátku střeva. Zvolila jsem tuto cestu místo půstu, protože, tělo bývá při autoimunitních poruchách i tak podvyživené.

Rozhodla jsem se tak řešit Crohnovu nemoc, která mi byla diagnostikována před 7 lety, ale kterou jsem trpěla tak od puberty. Co mě k tomu vedlo? Napíšu vám sem to, co jsem si zapsala pár dní před zahájením do svého deníku, bez cenzury a autenticky, kdy jse byla fakt už z toho hodně naštvaná :).

Zápisek z mého deníku

8.1. 2021

„Je mi zle, mám smradlavý prdy, kvůli kterým mám stres někam jít mezi lidi, smrdí mi pot, mám zákalky na sklivci (takové šmouhy v zorném poli na oku), jsem unavená, tak strašně unavená, že nemám sílu hrát si a blbnout s dětmi. Jsem bez nálady, nemám chuť na sex, nemám energii na práci, na nic.

Netráví mi to, je mi po každém jídle hrozně těžko. Pořád mám nafouklý břicho jako těhotná. (Díky tomu, že držím bezlekovou dietu už mě netrápí průjmy a hlen a krev ve stolici jakod dřív). Připadám si úplně neschopná, nechutná, nemocná. Je to totálně nahovno. Pořád se něčeho bojím a bere mi to strašně energie. Buší mi nepravidelně srdce, čím dál víc. Jsem bez života, chodící zombie, co není schopná nikomu nic dát a není schopná tu pro nikoho být. Jen mi je furt zle. K čemu tohle je… Tohle není život.  Hrát před ostatními divadlo, že je všechno strašně v pohodě…

Co když to nebude fungovat? Co když si ještě víc ublížím? Co když to nevydržím? 

Tak půjdu k lékaři. Budu k sobě laskavá a ocením se za snahu. Takhle už nemůžu pokračovat. Zjistím co nejvíc informací a minimálně 14 dní to prostě vydržím.“

A tak si míchám koktejl

Ten se skládá z kolagenu, oleje a trochy medu, s mulitivitamíny, liposomálního C a D. K tomu si přidávám trochu soli, ráno kvalitní probiotika a s odstupem oreganový olej, který cílí na případnou infekci, toto je moje strava příštích 14 dní 3x denně. Kdo byste chtěl podrobnější návod, najdete ho na stránkách lékařky Terezi Feltoni, která mě k této dietě přivedla. Není to žádná lahoda, to jako každopádně.

 

Proto časem končím tak, že beru vitaminy zvlášť, tuk zvlášť, i kolagen se solí. Postupně snižuju dávky sacharidů, protože mám podezření, že mě dráždí.

Jak to vypadá den po dni?

Den 1

Den, hlad, ale pohoda. Jsem zvyklá občas den-dva nic nejíst a mít půst. Je to pro tělo moc prospěšné.

Den 2

Milan si dal po večeři brambůrky, dokážete si představit, co to ve mě vyvolalo, myslela jsem, že ho uškrtím. Ale moje vůle byla překvapivě silná. Koktejl chutná příšerně. Mám jen hrachovy a rýžový protein, protože jsem chtěla jíst rostlinné věci. Jeden chutná jako jemnej písek, druhej jako chrachovka, která drhne v krku, fuj. Objednavam na doporučení kolagenní pepridy a modlím se, aby chutnaly líp. Snažím se vychytat správný složení koktejlu dle návodu a snižují sacharidy a zvyšuju podíl tuku a proteinu. Čekám, jestli to moje střeva dají. Každý den chodím bězkovat a zvládám dobře. 

Den 3

Ráno jdu konečně po 2 a půl dnech na velkou. Vrátily se mi praskliny v konečniku, se kterými se trápím střídavě už tak 2 roky. Mám hlad. Šli jsme s dětmi bruslit, ráno jsem byla i na běžkách a odpoledne jsem byla už fakt unavená, že jsem si musela jít lehnout a číst knížku.

Den 4

Nejhorší momenty jsou, když chystám jídlo. Což je často. Dneska mi došlo, že cítím hluboký vnitřní klid. Jako když uděláte něco, čeho jste se fakt báli, ale zároveň jste věděli, že to musíte udělat. Překonat sebe sama. Dělat aktivně něco proto, abyste se vyléčili. Vyvinout úsilí. Pozoruju v sobě narůstat vnitřní sílu. Přestože jsem zvýšila jak dávky proteinu, tak tuku, už jsem o 3 kila lehčí. Muselo ze mě odejít kromě stolice i hodně vody, kterou moje tělo muselo zadržovat. Piju k tomu všemu i jaterní a lymfatický čaj. Cíl je dostat se do ketózy, kdy tělo získává energii z tuku místo cukru.

Den 5

Kolagen je super, je to čiré, sice trochu cítit (namletý kopyta a něco v tom stylu), ale mnohem lepší na užívání. Jsem vděčná, že jsem se zeptala.

Den 6

Už jsem si nějak zvykla, ani mi moc nevadí, když vařím pro ostatní a pozoruju je, jak jí. Mám z toho dokonce radost, když vidím, jak jim moje jídlo chutná. Občas mě přepadne pocit hladu, ale už to není tak hrozný jako na začátku.

Den 7

Snažím se chodit spát kolem desáté večer a neponocovat. Daří se. Dokonce jsem schopná vstávat 3x za týden v 5 ráno, abych mohla hodinu a půl pracovat, než půjdu vzbudit děti do školky a do školy. Chystám snídaně, svačiny, vařím obědy večeře. Bylo by jednodušší se zavřít někde do tmy a jen tak být. Tohle všechno dělá mnohem složitější. Ale držím. Je to jednodušší v tom, že člověk nemusí řešit svoje jídlo, šetří to docela hodně času. Kdybych nemusela vařit, úplně si to užívám. Každý den si proplachuju dutiny konvičkou (zkuste třeba při rýmě, je to super.)

Den 8

Dělám si (pro moji nemoc nedoporučovanou jogínskou očistu) Shankaprakshalana,protože mám pocit, že mám pořád zanesené střevo a nemám doma set na klystýr. Pijete vlažnou vodu se solí (cca 2 litry po skenkách a provádíte cviky, které tu vodu posouvají v trávicím traktu dál, až odchází ven a pokračujete, dokud není ta voda čistá. Cítím úlevu.

Den 9

Musím říct, že mi ani nechybí něco kousat, jak si někteří lidi na stejné dietě stěžují, jen mi chybí všechny chutě. Alespoň si užívám, jak to voní, když vařím, ale zároveň je to strašný trápení, protože bych to nejradši sežrala všechno.

Den 10

Na návštěvě u kamarádky těžce nesu, když si nemůžu dáte kafe a sušenku. Mám hlad. Když mě honí mlsná, pojídám ztuhlý kokosový olej, který překvapivě docela funguje. Pořád mi žgrundá v břiše, myslela jsem, že to ustane, ale nic.

Den 11

Je mi strašná zima a zle. Celý den jen ležím, naštěsí je víkend, takže nic nemusím a muž se stará o děti. Je mi, jako kdybych měla virózu, ale vím, že mi jinak nic není. Je mi taková zima, že si musím odpoledne napustit horkou vanu. Ležím v ní hodinu. Všechno mě bolí, klouby, záda. Čekala jsem nějaký zlom, ale že až takto, to mě nenapadlo. Totální detox.

Den 12

Druhý den to pokračuje, už jsem trochu míň vyřízená.

Den 13

Dostavuje se příval energie. Je mi úžasně, říkám si, jestli to vydrží. Ale je mi jako už několik let ne. Když se vracím ze školky, kam odvádím Adámka, chce se mi poskakovat, zpívat. Je mi skvěle.

Den 14

Pocit energie a lehkosti přetrvává, nicméně večer se dostavuje únava. Ale taková jiná. Tělo už mi říká, abych se najedla, že už to stačí. Ještě tento den držím a chystám se na to, jak zahájím stravování, pročítám všechny možné české i zahraniční weby, hledám informace. Koktejly nemůžu už ani cítit. V břiše mi žgrundá pořád.

Den 15

Dávám si první jídlo, vývar s rozmixovanou zeleninou, takovou krémovou polévku, osatní dvě jídla pořád nahrazuje koktejl.

Ještě týden mi trvá, než nahradím všechny kokteily stravou

5. den jsem začala přidávat ryby vařené v páře, lososa, pstruha a tresku. Dodnes je můj jídelníček (10. den) od ukončení složený pouze z čistých vývarů, vařené zeleniny, ryb a hub, dala jsem si trochu masa. Najela jsem na autoimunitní protokol. Je to odnož paleo diety, která je uzpůsobená přímo na lidi s autoimunitním onemocněním. Toto jsou moje opatrné začátky.

Mám v plánu na této dietě být 6 týdnů, dle stavu. Na internetu k tomuto druhu stravování najdete spoustu informací a receptů v zahraničí. U nás se tímto zabývá kamarádka Tereza Broshová, která nabízí i skvělý online kurz zaměřený na tuto terapeutickou dietu, která vás tím celým procesem provede. Budu jíst hlavně zeleninu, vývary, ryby, maso, zdravé tuky, trochu ovoce.

Jak to celý dopadlo?

Určitě vás zajímá, jak mi je, a co se změnilo. Já jsem člověk, který když do něčeho jde, tak mívá velká očekávání a často bývá zklamaný. Tak jsem se v tomto ohledu brzdila. Ale na druhou stranu, musíte mít nějakou motivaci, aby do toho člověk vůbec šel. Protože dva nebo tři týdny nejíst, není úplně prdel :).

  • Jako největší přínos 14 dní nejíst vnímám to, že jsem získala od jídla odstup, získala nad ním kontrolu, a začala o něm jinak přemýšlet. Už si dávám pozor, co do svého těla dám (i když jsem jedla před tím vcelku zdravě), protože, když už jsem vydržela 2 týdny nejíst, tak to přece těď nepodělám nějakým zvěrstvem. Zastavila jsem svoje návaly chutí na sladké, musím říct, že to mám pod kontrolou.
  • Přestal mi smrdět pot. Ale úplně. Když nepoužiju deodorant, je to úplně v pohodě. To by dřív nešlo. O něco mi splaskly zvětšené uzliny na krku, které mám od dětství.
  • Přestaly ty zapáchající nechutný větry :).
  • Mám víc energie. Mám ploché břicho, jako snad nikdy v životě. A cítím, že postupně nabírám energii. I když to není ještě úplně tak, jak bych chtěla.

  • Mění se mi tělo. Netuším, kolik jsem zhubla, ale mám lepší postavu než před dětmi.
  • Po 10 dnech jsem si udělala radost a upekla si sušenky z povolených surovnin a začala pít 1x denně čekankové kafe. Občas sním něco, co mě dráždí, ale tím, že těch surovin je málo, snadno umím vypozorovat, co je to, co mi vadí.
  • Měla jsem jedno fiasko, kdy jsem si udělala k snídani místo vařené zeleniny čerstvé smoothie, to neprošlo. Nebo teda prošlo, ale rychleji, než by bylo třeba. Čerstvou zeleninu ve větším množství stále moc nedávám. Postupně zkouším přidávat.
  • Když jsem znovu začala jíst, všechno jídlo chutnalo mnohem intenzivnějši. Byly to úplně úžasné chuťové zážitky jíst třeba jen mačkané batáty s karobem, skořicí a kokosovým olejem. Mimochodem, moje fakt oblíbená snídaně, na kterou se ráno vždycky těším.
  • Celý ten proces mi dal mnohem víc sebekontroly a důvěry v sebe sama.
  • Úplně ustalo nepravidelné bušení srdce.
  • Jsem klidnější. Nemám tolik emočních výkyvů. Lépe spím. Ráno jsem odpočatá.
  • Těším se na jídlo a baví mě experimentovat, zkoušet nové recepty, přestože ostatní členové se moc do mých jídel nehrnou. Po jídle je mi dobře. I když se občas mám tendence přecpat. Což není úplně dobré. Pak je mi samozřejmě těžko :).

Tyhle sušenky z mouky z Tygřích ořechů (ano to fakt existuje) teda zmizly za odpoledne, dali si všichni včetně muže.

  • Mezi jídly piju čirý vývar, který je teď v zimě jako balzám.
  • Naučila jsem se používat spiralizér, to je nástroj, který vám udělá ze zeleniny špagety, třeba z mrkve, celeru, cukety, dýně. Jsou pak rychle orestované a chutnají s kořením, masem nebo houbami skvěle. Jak k snídaní, obědu nebo večeři.
  • Dodržuju více pitný režim a fakt se na to soustředím.
  • Celý tenhle proces mi pomohl dát pozornost opravdu sama sobě, vyživit se a soustředit se hlavně sama na sebe. Kolikrát si to my maminky dopřejeme!?
  • Moje trávení ještě rozhodně není top, možná jsem čekala, že bude i lepší, protože se mi stává, že jsem občas pořád nafouklá a bolí mě břicho, ale rozhodně to už není tak, jako dřív.  Je mi mnohem lépe a věřím, že jsem na dobré cestě. Někteří si na této terapeutické dietě stěžují, že je málo různorodá, ale díky tomu, že jsem 14 před tím nejedla, tak si užívám každé jídlo a vůbec mi to nejřijde tolik barev a chutí! Postupně zařazuju víc a víc potravin a čekám, co to se mnou udělá :).
  • Nechybí mi chleba, ani sladkosti. Což mě docela překvapuje!
  • Každé ráno jsem začala pravidělně více cvičit. Konečně mám na to zase energii! Už nedávám jen pozdrav slunci, ale i posiluju s vlastní vahou těla, než se mi uvaří snídaně.
  • Oči se nezlepšily… to budu muset řešit.
  • Praskliny v řitním otvoru jo :D.

Celý tento proces můžu doporučit všem, kdo se rozhodují, zda se svým zdravotním stavem něco udělat. Doufám, že vám to pomůže, pokud máte stejný pocit bezmoci ohledně vašeho zdravotního stavu, jako jsem měla na začátku já, pomůže vám to i psychicky, protože aktivně něco pro svoje zdraví děláte a nejste jen oběť, a už jen tím je vám líp.

Když člověk začne víc poslouchat svoje tělo, tělo mu to začně vracet.

Rozhodla jsem se, že na sobě popracuju i po psychické stránce, protože mi došlo, jak strašně jsem svoje tělo neposlouchala a šla přes něj. Jak jsem mu ubližovala jídlem a mým chováním, které mu nedopřává odpočinek, když ho potřebuje a jede jako mašina. Že jsem nastavená jet na výkon, přes sebe, a to není dobře. Že moje myšlenky často nejsou pro moje tělo úplně podpůrné a léčivé. A to je cesta, kterou půjdu dál spolu se stravou.

Toto je můj skvělý pomocník od Tescomy, který umí udělat z mrkve, dýně, cukety, celeru super nudle, které mám na fotce výš. Doporučuju!

Pokud máte dotazy, klidně se ptejte!

Chtěla bych na závěr říct, že žádná metoda není samospásná a je nesmysl čekat zázraky. Myslím si, že je fajn ke zdraví přistupovat celostně a s respektem a být sám za sebe zodpovědný.

Rozhodně není všechno sluníčkový, ale spousta věcí se mi vyřešila nebo je na lepší cestě. Vím, že to bude ještě nějakou dobu trvat, ale jsem šťastná, že jsem do toho šla.

Komentáře