Blisscipline – vstávat v pět? Já? Nikdy!

21.2. 2021Martina Benáčková615x

Když jsem tohle slovo („Blisscipline) poprvé slyšela od Vishena Lakhianiho z MindValley, vyvolalo vě mě dost emoce a velký odpor. 😀 Jak může mít někdo požitek (bliss) z disciplíny, jsem si říkala. To je úplně ujetý. Já jsem přece svobodý člověk. Fuj disciplína!

O měsíc později jsem slyšela od Robina Sharmy (autora knihy Mnich, který prodal své Ferrari), že založil 5am Club (klub lidí, co vstávají dobrovolně v pět ráno), klepala jsem si na čelo a vesele dál vstávala nejpozději, co to šlo, dávala budík na snooze a ráno jsem se nemohla vyhrabat z postele, jak jsem byla unavená

A to už mi to začalo vrtat hlavou

S dětmi jsme div neběhali do školky, protože jsme nestíhali a ráno byl stres a křik (neříkám, že teď někdy není, ale už podstatně míň). Žila jsem v přesvědčení, že si přece nenechám vzít tu svobodu vstávat, kdy se mi chce a poležet si, když můžu a co nejdéle můžu, když mi z venku nikdo neurčuje, kdy mám přece vstávat. To je ta svoboda ne?

Nikdo mě přece nenutí vstávat, nemusím do práce, tak proč!

Večer jsem chodila spát kolem jedné hodiny. Protože když všichni usnuli, měla jsem konečně klid a prostor sama pro sebe nebo jsem dělala fotky a pracovala. A ráno jsem se budla opět vyřízená jako předchozí den, nemohla jsem se vyhrabat z postele a neměla energii na nic.

Byla jsem v takovém začarovaném kruhu, kdy jsem si neuměla uspořádat čas a priority a byla jsem z toho vyčerpaná.

Došlo mi, že často čekáme, až nám tu disciplínu někdo z venku vytvoří

Je to prostý.  Začíná to už od školky, kdy „musíme“ vstávat a rodiče nás budí, pak do školy, do práce. Někdo to tak pořád má, že mu to, kdy bude vstávat, určuje zaměstnavatel nebo někdo jiný. Na tom není nic špatnýho a je to v pořádku.

Ale když si u toho ještě stěžujete, že nemáte na nic čas, a nebo když u toho máte touhy třeba pracovat na nějakém svém projektu, dostáváte se do vnitřního rozporu, tak jako jsem to měla já, a to je to průšvih a vytváří to stagnaci a frustraci. Jak jako nemám čas?

Je fajn si nalít čistýho vína a větu „Nemám čas“ vyměnit za „Hodina v posteli je pro mě důležitější.“ „Mít víc času na moje podnikání není teď moje priorita.“ Moje priorita je se o chvili dýl vyspat.“

Jak to na vás působí?

Moje priorita je raní zevlení a spánek. Není to pravda? Když jsem si tohle u sebe uvědomila, spadla mi brada. Došlo mi totiž, že pořád čekám, až mi moji vniřní disciplínu nastaví někdo zvenku, jako to bylo už od školky.

Že sice chci být tvůrce svého života, ale zároveň čekám na to, až mi někdo naplánuje den :D.

Byl jsem výborně naučená vstávat s nechutí a s tím, že se to musí. Ale nenapadlo mě, že je to jen naučenej vzorec. Neuměla jsem přijmout zodpovědnost za to, že teď jsem to já, kdo to šéfuje. Že je to jen na mě, kdy vstanu a jak se bude odvíjet můj den.

Inspirovaná mým mužem, který pravidelně vstává o hodinu dřív než jede na kole do práce, aby si zacvičil. Robinem Sharmou a Vishenem a kdekým, protože se tohle téma samozřejmě začlo vynořovat všude, jak jsem mu dala pozornost jsem si řekla, tak jo, dám tomu dám šanci. A na vlastní kůži jsem si fakt potvrdila rčení, že..

Ráno dělá den

How you do anything is how you do everything. Každý týden už tak 3 měsíce pravidelně vstávám 2x-3x v pět ráno, někdy už o půl páté. Můj ranní rituál už několik let je, že vypiju půllitr vlažné vody. A pak si jdu na 15 minut zacvičit jógu a posilovat s vlastní vahou těla a chvilku jen tak jsem a dýchám.

To dělám už taky dlouho, ale dřív když jsem děti chystala do školy a do školky jsem na to neměla čas hned a dělala jsem to, až jsem je odvedla a to mi ukrajovalo čas na práci a pak jsem byla ve stresu, že nestíhám a před tím jsem byla ve stresu, že se nestíhám včas s nimi vypravit a křičela jsem na ně a bylo to celkově takové hektické a nepěkný start dne, ze kterého jsem byla ještě víc vyčerpaná.

Přišla jsem z té školky úplně vyfluslá bez energie.

Paradoxně mám, když vstanu dřív víc energie a jsem mnohem méně rozplizlá a celý den tak nějak lépe plyne, než když jsem spala až do poslední chvilky. Ráno je tu boží klid a mám prostor jen pro sebe. V klidu si o samotě začnu den. Půl hodinka pro sebe a hodina až hodinka a půl na práci.

Když jdu budit děti, už mám po půl hodině pro sebe, několik věcí hotových, jsem úplně probuzená a fresh. Děti taky hned jinak vstávají, když já jsem ační. Je to všecho mnohem jednodušší.

Chodím spát kolem desáté, o víkendu teda později. Ale fakt do doržuju a jsem na sebe přísná.

Zjistila jsem, že mi moje vnitřní disciplína dělá ne jen dobře, ale mega dobře. Nejde o to být maximálně výkonný. Jde o to mít na všechno víc energie, prostoru, času a dělat věci víc v klidu a respektovat svoje tělo, mít víc svobody a vlády sama nad sebou a nad svou leností. Samo se mi to nedaří vždycky a na 100%, ale vidím benefity a začleňuju to do svého každodenního života.

Protože nevýhoda práce večer je, že už je člověk unavený, moc vám to nemyslí a ráno se budíte groggy a motáte se v kruhu. A to vám říká zapřísáhlá noční sova, která dřív chodila spát v jednu nebo ve dvě ráno.

Pojďte do toho!

Pár tipů, které na časné vstávání fungují!

  • Po probuzení moc nepřemýšlet (páč byste si to rozmysleli) a okamžitě vypálit z postele.
  • Dát si budík do jiné místnosti, abyste museli fakt vyléz, protoře to je ta nejtěžší část :D.
  • Jakmile se člověk vyhrabe, má vyhráno – připoměňte si to.
  • Trochu se protáhnout a jít si okamžitě zacvičit (jo, zní to brutálně, ale věřte mi).
  • Já jedu 3x pozdrav slunci, pak leh-sedy, kliky, cviky na záda, rotace a na závěr, když už jsem ready si dám 20 dřepů s výskokem, někdy angličáky (ale samo si upravte dle sebe a svých možností a neposlouchjete vystudovanou tělocvikářku, jestli je to na vás moc :D)
  • Pak si chvíli sednu a jdu do sebe dovnitř. Dám si záměr na daný den. Můžete si pomeditovat, dýchat do srdce, cokoliv jste zvyklí.
  • Ale doporučuju po zahřátí nějaké dynamické cviky, aby se rozproudilo tělo i lymfa. To vás prostě zaručeně nakopne, abyste se už nechtěli vrátit do pelechu.
  • Pak jdu vypít půl litru vody, abych doplnila tekutiny po noci.
  • Uvařit si dobrý čaj a sednout k počítači a jít na to.
  • Večer je dobrý si realisticky naplánovat 1 věc, kterou chcete to ráno udělat, když toho nakonec stihnete víc, super. Ale jedna věc úplně stačí. Tak se nebudete zdržovat rozmýšlením, co teda budu teď tu hodinu dělat.
  • Já jsem zvyklá nesnídat hned po probuzení, takže jím až s dětmi kolem sedmé a to mi vyhovuje.

Zkuste to na vlastní kůži, i když pak jdete do práce a nejste doma jako já. Poznáte ten rozdíl. Je to návykový!

Zažijete úplně jiný den.

Blissicpline – požitek z toho, že člověk jedná navzdory egu, náladě a svým nefunkčním přesvědčením, za to stojí.

To je totiž to, co člověku ve finále dá mnohem víc svobody, motivace a energie!

Já často ráno upravuju fotky nebo pracuju na svém online projektu Pokud k tomu vašemu rannímu projektu potřebujete lepší fotky iPhonem, stáhěte si tahák 7 nej apek pro iPhone.  Najdete v něm 7 mnou odzkoušených a léty prověřených aplikací, které pomohou vašim fotkám vypadt lépe.

 

Komentáře