Je to závislost. Lidi se tam prostě vrací.

Jo a, možná jste už taky někdy zaslechli nebo četli takový ty věci, jakože na pouť do Santiaga musíte jít o samotě, abyste měli čas a prostor rozjímat o životě a tak.

Já si to ještě v roce 2018 myslela taky, tak jsem vyrazila, protože jsem potřebovala najít svůj životní směr. A až jsem tam dojela, tak jsem zjistila, že mi vlastně den v Santiagu o samotě úplně stačil, a že možná nejsem zas takovej samotář a individualista, jak jsem si celej život myslela.

Úplně si vybavuju ten moment, jak jsem se první den hecla na 34km a posledních 10 už jsem nemohla. Nějak v tu dobu mě oslovil týpek, Ital, a šli jsme spolu několik kilometrů než mi teda utekl. No a ty kilometry najednou taky utekly překvapivě rychle, ve srovnání s těmi předchozími. Řekla jsem si, AHA!

Když jdete s někým dalším, je to mnohem menší dřina a větší zábava

A pak už se to začalo nabalovat. Holka s Jižní Afriky, borec z Dánska, starší pán z Německa, a pak dokonce všichni tak nějak dohromady a společné večeře v albergue (ubytovnách). A jen jsem sledovala, jak ubíhaly ty kilometry na patníčcích a zároveň si užívala hluboké a otevřené povídání se stejně naladěnými blázny, kteří mají společný cíl. Kolikrát se vám tohle v životě poštěstí :).

Nasávala jsem jejich příběhy jako houba a nechávala se obohatit. Více si můžete přečíst v mém 3 roky starém článku z první poutě. Já totiž miluju zajímavé lidské příběhy a lidi, kteří za život něco opravdu prožili, procestovali, vybudovali, něco překonali, hlavně sami sebe. Kteří jen nepřežívají, ale opravdu žijí ten život na plno, protože ví, že tu nebudou věčně.A těch je na Caminu neboli pouti opravdu požehnaně.

Lidí, kteří se nechají jen životem unášet je kolem plno. Ti mi moc nových impulzů nepřináší. Ale lidi, kteří se vydají na Svatojakubskou cestu rozhodně nejsou oběti, které jen hledají výmluvy a reagují na to, co jim život naservíruje, jsou to tvůrci. A to mě baví. To jsou totiž potom úplně jiné konverzace. Je to jak balzám pro duši.

No a když jsem chtěla jít sama, tak jsem se prostě odpojila a šla si sama, když jsem potřebovala. Naprostá svoboda. A to je o čem ta pouť je a proč tam většina lidí chce zase. Svoboda.

A když se pak rozhodnete takovou výpravu uspořádat, to je teprve jízda

Navzdory Covidu a všemu adrenalinu okolo něj se nám podařilo v červenci na týden do tenkrát „červeného“ Španělska odjet. Poskládala se nás pěkná partička. Vůbec jsem nečekala, jaký zájem se strhne, když jsem dala avízo, že cestu budu pořádat. Úplně mě to dojalo. Když jsem tam totiž tak v roce 2018 stála na Konci světa, kde moje pouť končila, tak mi hlavou proběhla jedna myšlenka.

Kéž by tuhle svobodu mohl zažít každý. Objevit to místo v sobě, které se mně podařilo najít právě tam.

Došlo mi, jak je tahle zkušenost osvěžující a osvobozující. To prostě jinde nezažijete. Svatojakubská cesta je 1000 let stará a její tradice stále trvá z nějakého důvodu. Jen jíst, jít, spát a kochat se. Kdy jste si tohle naposledy dopřáli?

Lucka, účastnice a pak také spoluorganizátorka jedné z minulých cest ještě napsala dva články o našich společných i jejích AHA momentech, které opravdu stojí za to. Přečíst si je můžete na jejím blogu, obzvlášť druhý díl je výživnej a hlavně je to všechno pravda!!!

Já jsem si splnila sen a vedla svoji první skupinu jako průvodce a zároveň jsem se vrátila zpět do puberty, protože takhle jsem se nenasmála snad od střední školy zažijete velkou LEHKOST.

A proto jedeme zase!

V pořadí už moje 5. pouť. 4. jako průvodce. Moc se těším na to, jaká skupinka se nám poskládá.

Pojďte se s námi vydat zpět k sobě. Santiago volá :).

Kudy půjdeme a kdy?

Trasu zahájíme v Santiagu de Compostela a půjdeme 5 dní až do Finisterry, na bájný „Konec světa“, a tam si dopřejeme den k odpočinku na „mé“ pláži. Mé, protože je to moje srdcovka, pro mě nejkrásnější pláž na světě, fakt. A pak se autobusem vrátíme zpět do Santiaga.

Pokud přemýšlíš o tom, že se přidáš na svoji životní pouť s námi, neváhej moc dlouho, protože někdy má „zdravý rozum“ tendence nám všechno, co nezapadá do našeho životního stereotypu vymluvit. Ale s námi pojedou ti, kteří tenhle stereotyp právě chtějí rozbít.

Moje spoluorganizátorka Dáša je psycholožka a koučka s velkými zkušenostmi, která se specializuje na pozitivní psychologii. Dává cestě nový rozměr, proto ji organizujeme společně.

Více si přečtěte u Dáši na blogu, kde je možné se i rezervovat. Naše pouť bude 16.-23-9.2023

Pokud se chcete na něco doptat, napište mi na Facebooku nebo na info@martinabenackova.cz