Fotíte blbosti? Aneb hnojniště není vlčí mák

Taky máte pocit, že někdy fotíte úplné „kraviny“? Řeknu vám jeden příběh, který je vlastně takový můj standard. 

Byl krásný letní den. Manžel hlídal děti. A já sedla na kolo, vzala do brašny foťák a rozhodla se, že nafotím pár milých letních fotek na webové stránky. To jsem ještě netušila, že mě čeká lekce.

SONY DSC

Měla jsem v hlavě několik představ toho, co bych chtěla vyfotit. Hlavní motiv, který jsem nutně potřebovala, byly ty krásné rudé vlčí máky v dozrávajícím obilí. Už jsem k nim měla připravenou poetickou básnišku na svoji Facebookovou fanpage.

SONY DSC

Vydala jsem se po svojí naplánované trase a zabočila na jednu romanticky vypadající polní cestu, kudy jsem ještě nikdy nejela.

Čekala jsem dechberoucí výhled do krásné Vysočiny. Šlapala jsem do kopce, až jsem došlapala…….. k obrovskému hnojništi.

Po příjezdu na kopec se na mě sesypalo stovky much. Od těch lesklých černozelených korpuletních masařek až po malé vlezlé muňky.

Otočila jsem se a sprintovala pryč. Ale jednu malou mušku jsem si vzala sebou, protože mi nečekaně vlezla na pravou mandli a já ji za boha nemohla vykašlat. Takže jsem se u toho zběsilého úprku ještě docela solidně dávila až se málem pozvracela. Na co bych si na tak krátkou vyjížďku brala sebou pití, že.

SONY DSC

Po tomto výstupu „rádoby fotografa“ jsem si řekla, že se můžu na celé focení vykašlat.

A tak jsem foťák uklidila

zpět do brašny a začala se jen tak toulat. Do konce jsem se i uklidnila. Přejížděla vysočinské kopečky a začala si konečně opravdu užívat toho, že mám chvilku jen pro sebe.

Tyhle samotářské chvilky jsou pro mě vzácné a velmi potřebné, protože si u nich dobíjím baterky a nepoštěstí se mi moc často. Vykašlala jsem se na všechny slavné vlčí máky v obilí a na to, že něco potřebuju fotit.

A najednou jsem začala vidět všechny krásy kolem sebe.

Zabočila jsem na luční cestu a vyjela na velký kopec, ze kterého se rozprostíral krásný výhled do okolí.

Sedla jsem si na trávu a dívala se do nebe, do údolí, cítila vůni léta… a v myšlenkách se vracela do dětství.

SONY DSC

 

Jak jsem chodila s dědou obracet seno, jak jsem spadla na ruce z kotouče a týden potom nemohla zmáčknout kliku a otevřít dveře, nebo jak jsem vozila morče v kočáře a hrála mu na flétnu. A bylo mi dobře :-).

Vzala jsem foťák a najednou to šlo samo. Zachytit atmosféru…

SONY DSC

Často se za něčím ženeme. Něco si naplánujeme a pak jsme rozčarovaní, že je to všechno jinak a nevnímáme, co je kolem nás. Jen fňukáme, že je to jinak, než  jsme chtěli.

Když se pak ale člověk zastaví, uvědomí si, že to, co je, je mnohem lepší než to, co si naplánoval.

Představte si, kdbych po prvních dvou kilometrech našla vlčí máky……… :).

 

 

Komentáře