Dneska se vám k něčemu přiznám. Od malička Jsem si připadala jako divná holka, co nikam nezapadá.

Vždycky jsem viděla, v čem jsou ostatní skvělí a já zas ne. Přišla jsem si moc špekatá na břiše, s tlustými stehny, s moc zahnutým nosem jako skoba. V životě by mě nenapadlo, že bych jako já mohla bejt pro někoho atraktivní.

Asi nějakým zázrakem jsem si našla skvělýho muže… a když se na to zpětně podívám, byl o mně docela i zájem :D. Ale tenkrát jsem to neviděla. Viděla jsem jen nedostatky a záviděla ostatním holkám, které byly samozřejmě hezčí, úspěšnější a tak dál.

Zlom nastal až po dětech. Protože pokaždé, když jsem se podívala na nějaké staré fotky, říkala jsem si, sakra, vždyť jsem byla docela pěkná, proč jsem to neviděla? Teď už jsem zase starší a neumím se ocenit, až zpětně. A to se opakovalo.

Nesnášela jsem se fotit a dívat se na sebe na fotkách, nedejbože na videu. Nikdy jsem se o sebe nijak zvlášť nestarala. Byla jsem na posledním místě, když zbyl čas, což většinou nezbyl, žejo. No a tak to nějak pokračovalo. Samozřejmě mi v tom nebylo nějak extra dobře, ale vždycky jsem to zametla pod koberec a jela jak mašina dál. Hlavně být skvělá máma, manželka, uklidit, uvařit, být úspěšná, budovat byznys, dodat ty nejlepší fotky, být pro ostatní to nejlepší. A co sama pro sebe? Nic.

Jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že už to tak nechci, že chci být jako ty krásné ženy, kterým jsem záviděla, že třeba můžu. Pomalu jsem začala objevovat, kdo jsem a rozhodla jsem se sama sebe přijmout, špatný ale info dobrý.

Nebylo to ze dne na den. Je to neustálý každodenní proces. Ale už jsem na cestě tak 2 roky a musím říct, že to nese ovoce. Už se na sebe dokážu podívat do zrcadla a říct si, že mi to sluší. Nebo se podívat na svoji fotku a říct si, že je pěkná, že tam vypadám dobře. Ráno, než jdu cokoliv dělat, snídani pro děti a tak, prvně si jdu zacvičit jógu a vyčistit pleť. Když mám chuť, tak se namaluju, ne pro to, abych na někoho udělala dojem, ale jen tak pro sebe a pro svůj dobrej pocit sama ze sebe, to mě naučila Míša Měřínská, se kterou spolupracuju.

Hned ten den začíná pozitivněji. Zjistila jsem, že slova, i ta nevyřčená mají ohromnou moc. A to, jak k sobě o sobě a k sobě mluvíme je hrozně důležitý. Už skoro nikdy o sobě neříkám, že jsem blbá, neschopná, a podobně, jak bylo dost zvykem. Když mi něco takovýho naskočí, okamžitě zastavuju a řeknu si něco mnohem laskavějšího, třeba jako, vždyť se vlastně nic moc nestalo, příště to zvládneš líp, když nejde o život, jde o HO.

Každý den děkuju svýmu tělu, jak je boží, že mi už 36 let slouží a dělá co může. Že je fit, a málo kdy mě něco bolí. Odpouštím si za věci, co se mi nepovedou. Někdy ještě sklouznu do starejch kolejí, ale většinou si to hned uvědomím a stopnu.

Proč to píšu? Protože jak fotím, setkávám se s tolika ženami, které to mají stejně, jako já dřív. Říkají o sobě příšerný věci i přede mnou, které by nikomu jinému na světě neřekly než samy sobě. Není to smutný, říkat sama sobě ty nejhorší věci? Že si samy sobě dokážeme říct, že jsme hnusný a neschopný a marný, když dokážeme obstarat děti, domácnost, být dobrými ženami, ještě vydělávat peníze a nevím co všechno dalšího…

Možná patříte mezi tyto ženy. Možná se nerady koukáte na svoje fotky, protože si přijdete nehezké, vadí vám na sobě plno věcí a chtěly byste je změnit. Nebo se ani nechcete nechat vyfotit, protože máte pocit, že to není pro vás, že nejste fotogenické a co byste tam dělaly. Masáž nebo kosmetika? Na to nejsou peníze.

Odsouváte se na poslední místo, jestli na vás zbyde někdy v noci čas až všichni usnou a máte pocit, že jste hrdinka, když se hlavně postaráte o všechno a všechny ostatní a večer padáte urvaná každý den do postele, protože se bojíte manželovi říct, jestli nepohlídá na chvíli děti, že si půjdete zacvičit nebo zdřímnout, i když není uklizeno. Bojíte se, že už nebudete ta dokonalá maminka, manželka, jakou má zažitou. Že už nebudete, kdo si mysel, že jste. A stejně máte pocit, že vás místo očekávané medaile nikdo, ale vůbec nikdo neocení? Tak co vlastně děláte špatně? 

Já už to takhle nechci a nemám. Pokud ve vás teď něco hlodá a říkáte si, že byste to chtěly taky změnit, chtěla bych vás pozvat do kurzu Magicky ženská s Míšou Měřínskou, kde učí ženy, jak být krásné zevnitř i z venku. S Míšou spolupracuju, protože mě k mnoha změnám inspirovala a mluví mi rovnou k duši, dokáže u mě vyprovokovat pozitivní změny.  Pokud potřebujete nakopnout tím správným směrem pro vás, abyste se naučily samy sebe dát na první místo, opečovat se, být krásné. Protože věřím, že to je pro ženu zásadní, pojďte do toho, už jen do dnešní půlnoci! Pak se brány kurzu zavřou až do příštího roku.

Navíc můžete vyhrát i focení se mnou na závěr kurzu :). Protože 3 ženy vyhrají osobní líčení od Míši a následné focení se mnou. Bude to jízda a já Míšu ráda podpořím, protože vím, že její záměr je opravdu přinést ženám sebevědomí a naučit je, jak můžou být krásné, nejen na venek, ale i zevnitř a to přesně dělá a já jsem ráda u toho jako backup :).
Tohle je moje dnešní poselství.

A tady jsou 4 tipy, které mně osobně hodně pomohly mít k sobě hezčí vztah:

[content id=5458][/content]

Buďmě víc ženský, víc krásný a víc radostněnjší a přesně k tomu péče o sebe vede. Výsledek je nakonec to, že všichni kolem nás jsou spokojenější.

[content id=5449][/content]